Slovo "multi" se na Kryštofa Kohouta opravdu hodí. Hraje na tři hudební nástroje, zpívá ve sboru i sólo a zvládá dvě střední školy v Česku a zároveň studium v Anglii. Získal ceny na mezinárodních hudebních soutěžích u nás i v zahraničí, minulé léto se zúčastnil hudebních kurzů Meadowmount School of Music v New Yorku a dříve si odskakoval i na matematické nebo fyzikální olympiády. Přečtěte si v našem rozhovoru, jak to všechno stíhá.
Kryštofe, čemu všemu se věnuješ a co tě k jednotlivým činnostem přivedlo?
Už odmala je mou největší zálibou hudba, které se věnuji od pěti let, hraji na housle, kytaru, klavír a věnuji se zpěvu – sólově i ve sboru. Dřív jsem dělal karate a stolní tenis. Studuji v Anglii, kromě hudby se zde věnuji matematice, španělštině a angličtině. Co tě motivovalo se jí věnovat nad rámec školní výuky? Hudba mě vždycky naplňovala, měl jsem navíc velké štěstí na skvělé hudební pedagogy. Kolik času jí dáváš? Jak to kombinuješ se školou? Když jsem nastoupil zároveň na dvě střední školy v Plzni (konzervatoř a bilingvní česko-španělské gymnázium), tak jsem dostal individuální plán, jinak by to ani nebylo možné vzhledem ke dvěma rozvrhům a cvičení na housle. I teď mi obě školy dávají možnost studovat dál, i když mi přibyla škola v Anglii. Co na to všechno kolem tebe říkají spolužáci a rodina? Doma mě vždycky podporují a věřím, že spolužáci si na mě zvykli. :) Ze strany školy ses setkal spíše s podporou, nebo „indiferencí“? Mohu říct, že jsem měl velké štěstí, protože jsem potkal učitele, kteří mě velmi podporovali a vycházeli mi vstříc. Jak se ti v Británii žije? Jistě už rozeznáváš rozdíly mezi tamější mentalitou a tou u nás. V čem jsi tam spokojenější a co ti naopak schází na Česku? Myslím, že jsem se dobře adaptoval, přesto se vždy těším domů, kde si můžu čas lépe přizpůsobit. Jsem na prestižní internátní škole, na které studuje hodně cizinců, takže až tak nepronikám do anglické mentality, ale mám takhle šanci spolupracovat s lidmi z celého světa. Nespornou výhodou je aktivní používání cizího jazyka. Na gymnáziu v Čechách je v předposledním ročníku mnoho různých předmětů, v Londýně naopak máme jen několik, které si vybereme, studujeme je však velmi do hloubky, máme úkoly, píšeme eseje. Na mé škole v Anglii je vidět, že jsou možnosti cokoli realizovat, je tam nádherný koncertní sál, bazén, posilovny, sportoviště, staré chodby jako z Harryho Pottera. Škola přes celý rok pořádá zájezdy po celém světě, byl jsem na zájezdu ve Španělsku, ale organizoval se i výlet do Číny a do New Yorku.
Doporučil bys svým vrstevníkům odjet studovat do zahraničí? V čem tě to zatím obohatilo? Rozhodně ano, ačkoli to vůbec neznamená, že vše v zahraničí je vždy skvělé a vše v Čechách je špatné. Člověk ale takto získá přehled a možnost srovnávat. Zjistil jsem, že na škole, kde studuji, je víc zohledňována individualita a znalosti každého studenta. Každý má například svůj rozvrh, není kolektivní rozvrh třídy jako u nás. Přišel jsem z bilingvního česko-španělského gymnázia s lepší znalostí španělštiny, než mají moji spolužáci, a dostal jsem individuální hodiny, abych se mohl učit rychleji. Co považuješ za svůj doposud největší úspěch? Z čeho jsi měl největší radost? Obrovskou radost mi udělalo to, že jsem byl v loňském roce vybrán na stipendijní studium na prestižní škole v Londýně, což mi zároveň umožnilo studovat housle v rámci přípravného programu jedné z londýnských vysokých hudebních škol - Guildhall School of Music and Drama. Je něco, co se ti nepovedlo, nevyšlo ti, nebo tě třeba demotivovalo? Určitě to není zklamání, spíš jen něco, na co člověk všude naráží, ale fakt, že se hudba nedá měřit a každý má samozřejmě jiný názor, dělá vše složité. I když to je zároveň i to, co je na hudbě krásné. Jaký byl tvůj zatím nejšílenější zážitek spojený s tím, co děláš? Pamatuji si, že jeden z roků, kdy jsem se zúčastnil Kocianovo houslové soutěže, jsem měl jeden den volno mezi prvním a druhým kolem soutěže, během čehož jsem odjel na ústřední kolo soutěže MŠMT ve hře na kytaru do Nového Strašecí. Tam jsem odehrál a ještě ten den jsme se vraceli zpět, abych další den mohl v Ústí nad Orlicí odehrát druhé kolo na housle. Dopadlo to ale dobře, z kytarové soutěže jsem si přivezl 1. cenu a na houslové soutěži jsem pak v mezinárodní konkurenci získal 3. cenu. Skloubit aktivní hudební činnost a školní povinnosti ses musel naučit už na střední. Máš nějaké triky, jak to zvládnout a nezbláznit se z toho? A daří se ti mezi tím vším najít čas i na odpočinek? Postupně jsem se naučil, že je stále co dělat a dá se říct, že nikdy není vše hotovo. Z velké části se jedná o to zorganizovat si čas a umět se pohybovat v tom množství věcí, které se občas nahromadí. Odpočinek je rozhodně důležitý, v mém případě je úzce spojený s mými aktivitami, doma mi stále hraje hudba, kromě té klasické mě zajímají i soundtracky z různých filmů, rád si zajdu večer na koncert nebo do divadla. Co bys doporučil vrstevníkům, kteří se také chtějí více angažovat? Kde a jak začít? Důležité je najít si něco, co nás baví a v čem vidíme smysl, zkoušet různé věci. Být otevřený různým příležitostem a zkoušet své možnosti. A prozradíš nám na závěr, jaké máš plány do budoucna? Moc bych chtěl po maturitě studovat housle na vysoké hudební škole a dělat hudbu dál profesionálně.
